Nejvíce nenáviděný fotograf na internetu, alias Bruce Gilden‎ ‎ ‎

Jedním z nejkontroverznějších fotografů, jehož styl a přístup k fotografii vzbuzuje silné reakce na obou stranách spektra. To je Bruce Gilden. Fotograf, jehož jméno vyvolává v internetovém světě fotografie pořádnou dávku emocí.

Kdo je vlastně Bruce Gilden?

Bruce Gilden, narozený v roce 1946 v Brooklynu v New Yorku, je legendou street fotografie. Jenže jde o to, jestli v dobrém slova smyslu. Inspiraci čerpal nejen z drsného života v ulicích New Yorku, kde vyrůstal, ale také od své vlastní rodiny. Formoval si tak jeho pohled na svět. Fotil na mnoha místech světa, ale vždy se vracel právě do New Yorku, kde také vznikly, nebál bych se říci, jeho nejznámější fotografie. I přes nespočet ocenění a výstav, které má na svém kontě, je však v online světě jedním z nejdiskutovanějších a mnohými i nejnenáviděnějších fotografů vůbec.

Co dělá Gilden jinak

Gildenův styl je nejen nekonvenční a kontroverzní, ale také velmi konfrontační. Jeho styl jde jednoduše popsat tak, že v jedné ruce drží svůj filmový fotoaparát s širokoúhlým objektivem (většinou 28mm) a v druhé ruce externí blesk. Představte si, že jdete po ulici, jste ponořeni hluboko ve svých myšlenkách, a najednou vás někdo překvapí bleskem z několika centimetrů. Právě tak vznikají Gildenovy snímky. Jeho přístup – fotoaparát v jedné ruce, blesk v druhé – je pro mnohé příliš invazivní. Fotografování v takové blízkosti je pro lidi často nepříjemné, a i proto se kolem Gildenovy práce rozvinula kontroverze.

Vážně je to tak černobílé?

Jak jsem již zmínil, Gilden je street fotograf, ale odjakživa se zabýval právě focením lidí. Doslova focením portrétů lidí v ulicích. Když to vezmeme tedy z tohoto spektra, rozhodně nefotí krásné portréty s dokonalým výrazem a nasvícením, jaké byste viděli u klasických portrétních fotografů. Jeho fotografie mají ale skvělou schopnost ukázat syrovou realitu a vnést diváka do drsného života města. To, co zachytí, je skutečnost, která se neschovává za falešné úsměvy. V každé vrásce, každém pohledu je kus příběhu. Jeho fotografie dokážou vyprávět o životě v ulicích velkoměsta, o příbězích lidí, kteří tam žijí. Přináší nám pohled na svět, jak ho vidí on sám, což nemusí být každému příjemné, ale rozhodně to vyvolává emoce.

Jiná doba, jiný přístup?

V době, kdy Gilden začínal s focením, byly možnosti publikování fotografií zcela odlišné. Bez Instagramu, Facebooku a doslova internetu v naší kapse byla většina jeho práce viditelná jen na výstavách nebo v knihách. Fotografie, které zachytil, neviděly denní světlo tak rychle a zůstávaly často zapomenuté ve filmových negativech. Navíc si musíme uvědomit, že tohle byl New York. V New Yorku a dalších hustě zaplněných městech s rychlým tempem většina lidí prostě nevnímá, co se kolem nich děje, jsou tak zvyklí na podivné chaotické dění, že mu nevěnují pozornost. Dnes jsme zkrátka mnohem citlivější na naše vlastní soukromí a dáváme si pozor na nějaký náš vlastní image. Což není špatně, prostě je to doba, ve které žijeme. Pro mnohé Gildenův styl představuje překročení této osobní hranice.

Fotografie, které vyvolají otázky

Bruce Gilden svou prací jednoznačně posouvá hranice fotografie a nutí nás přemýšlet nad tím, co fotografie vlastně dokáže říci. Všichni jsou zkrátka jiní, všichni na jeho práci budeme mít jiný názor a to, jestli je to etické nebo ne, musí posoudit každý z nás. Nemusíme souhlasit s přístupem Bruce Gildena k fotografování na veřejnosti, nemusíme mít rádi jeho fotografie a nemusíme fotografovat tak, jak to dělá on. To bychom vlastně vzhledem k tomu, jak se svět právě teď vyvíjí, asi ani dělat neměli, ani zkoušet. Jednu věc bychom ale rozhodně dělat měli, a to nezavrhovat jeho práci úplně. I když se nám nemusí líbit, vždycky se můžete něco dozvědět o fotografii, o světě nebo o sobě, když si budete klást správné otázky, které ve vás vyvolá nějaký pocit, bez ohledu na to, jestli je to pocit dobrý nebo právě špatný.